Dobyvatelé rudé planety

Na Obskurní Koutek pomalu sedá prach. Není to ani tak kvůli tomu, že by ubývalo kvalitně nekvalitních filmů, nebo proto, že bych prodal klávesnici. Spíš je to tím, že člověk potřebuje kolem sebe speciální lidi, aby tyto speciální filmy přežil. Ale dost blábolení...

Pokud jste i vy občas dostali chutě na nenáročné scifi pro nudný, osamělý večer, tak toto je vyložený tip. Osobně mám žánr scifi moc rád a o to víc mám (od dob Total Recall) rád Marsovskou tématiku. Dobyvatelé rudé planety (v originále Crimson Force) je samozřejmě nízkorozpočtový film určený pro televizní obrazovky. Nikdy neokusil hebkost stříbrného plátna a za to všem vřele děkujeme.

Úvodní část filmu, plná počítačových iluzí a animací, může člověka lehce odradit. Ani náhodou to nevypadá jako film z roku 2005 - i slepá housenka by na počítači vykouzlila kvalitnější grafiku. Naštestí pro diváka to netrvá dlouho a po nezbytné havárii na planetě Mars, lehkému hašteření hlavních postav a rádoby nervy drásající roztržce na palubě lodi s el kapitánem, se dostáváme do nitra tajemné, polystyrenové pyramidy, kde už čeká větší zábava. Zároveň v okamžiku, kdy se část posádky dostává do černočerné tmy pyramidích kulis, si kosmonauti ve svých helmách rozsvítí líbivé modré led žárovičky a člověk nabude trochu dojmu, že už se nedívá na až tak laciný šmejd a lehce zapomene na prvotní šok z počítačových anti-triků. Hold, všechno je lepší, když to má všude ledky. Tím se prakticky celý film řídil hlavní kulisák a rozmanité podsvětlení papírových sloupů a jiných serepetiček se až do konce filmu nemůžete stihnout nabažit.

Celý děj se potácí kolem zdroje nekonečné a čisté energie, o který bojuje vláda a nějaká agentura, jejíž jméno jde stěží vyslovit, natož tak napsat. Centrum této energie se prý nachází přímo ve zmíněné pyramidě. Kosmonauti zde však nalézají pouze smrt a utrpení a tlupu lihovým fixem zmalovaných podivínů, kteří s oblibou nosí bílé kontaktní čočky, bederní roušky a jsou vyzbrojeni atrapami zakňaktelů nasazených na tyčích od smetáků.

Film má i své světlé stránky, i když to dost často působí, že si všichni zapomněli scénář na záchodě. Zejména hlavní borec filmu - chlápek jehož vlasy drží tvar za každých podmínek, ať má přilbu, nebo padá ze skály - sice nám neprozradí tajemství svého stylingu, ale boduje svými hláškami, při niž dokazuje délku svého vedení. Také hlavní dědek filmu, kněz, druid, šaman, nebo co on vlastně je, se povedl - prý se kvůli roli naučil speciální způsob drmolení, hučení a brumlání, aby napodobil marsovskou mluvu. Po zbytek filmu kulí své bílé čočky do objektivu a působí dojmem hodně sjetého člověka. Ale o to tady nejspíš jde. Postavy působí kýčovitě jako samotný bůh kýče, který sídlí v prodejnách textilu Halle, a děj je tak předvídatelný, že se můžete s přáteli týden předem vsázet, co kdo řekne. A proč ne? Lehký průplach mozku nenáročným snímkem každému občas prospěje a o to víc si pak člověk váží filmů, které za to stojí.

A teď několik shotů ze scény:

Ó ano, přijemné ambientní osvětlení helmy v akci.

Kamenně tvářící se sloupy ošálí kdejaké pětileté dítě. 

Trocha mlhy z diskotéky nikoho ještě nezabila. 

Jeden z třicetidvou dramatických pohledů vrchního šamana a jeho laserové hole.

Hodnocení:


Béčkovitost: 70% (záběry v pyramidě zachraňují scénu)
Faktor zábavnosti: 50% (více uřvaných marsovských "gladiátorů" v gumových šortkách a bylo by to lepší!)
Hudba: 70% (heavymetalové vsuvky v akčních scénách polechtaly bránici)