Příšera z šatníku

Děsivý příběh se točí kolem začínajícího novináře a příšery, jenž svým zevnějšek připomíná chodící karikaturu zadního otvoru člověka a nějakého vetřelce z vesmíru s elegancí zpomalené gorily. Ta pronásleduje náhodné lidi, rodiče, slepce i děti v jejich šatnících a hubí je jako zasmrádlé šatní moly dvěma kousanci do těla. Celá krvelačná akce je však oku diváka skryta za (z šatníku vyletující) košile, trenky a svetry módy let osmdesátých. Film je celkem nudný do doby, než se samotné monstrum objeví. Pak ale vyleze efektním způsobem (prokope a prohryže se dveřmi domu), na ulici rebelsky povalí policejní auto a zakousne sympatického, leč pomateného a šišlajícího policejního kapitána. Krátce na to je povolána neohrožená armáda spojených států (US Army), která na plac přispěchá se svou (dle jejich slov) nejsofistikovanější výzbrojí doby (tanky Sherman, karabiny M1, plembáky Military Police a granáty typu ananas). S nimi o místo v akci neustále soupeří ochmýřený vědec vyzbrojený xylofonem, snažící se s monstrem komunikovat a to dokola opakující se melodií, při které už máte tendenci šílet a prskat do vzduchu.
Ale stejně se monstrum nedá ustřílet tanky, nedá se odstřelit granátem a nedá se ani uhrát xylofonem, dokonce nezabírá ani bravurní plán usmažit jej elektřinou. Monstrum chce totiž úplně něco jiného, než jen prokusovat náhodné občany a bručet pak v kouři po granátech! Je to totiž samička (aspoň v to doufáme..brrr), protože ukradne hezouna novináře a rychle s ním v náručí maže do nejbližšího šatníku, kde mu chce něco udělat.
Celé lidstvo je však varováno televizí a všemi dostupnými prostředky a všichni lidi na celém světě v šíleném amoku rozsekají na padrť všechny skříně a příšera je v pasti - chodí od jednoho domu k druhému a nakonec znavená a vyčerpaná umírá na nedostatek šatníků uprostřed prázdné losangelské ulice.
Osobně jsem čekal více nechutností, gore efektů a znechucení, jakých jsme u Tromy zvyklí, třeba ze série Toxic Avenger. Holt není každý den tromasvícení.


Hodnocení:


Béčkovitost: 60% (bohužel se příběh neodehrával ve světě kulis a papundeklu, ale v Los Angeles)
Faktor zábavnosti: 60% (za samuraje sekající katanou do skříně a za hlášku "Zničte všechny šatníky!!!")
Hudba: 40% (nevýrazné, rádoby dramatické orchestrální kombinace a mručení)